Portfolio kariéry: Co to je a jak k němu přistupovat
Plánování portfolio kariéry umožňuje větší flexibilitu
Dobré uplatnění na trhu práce představuje pro většinu Čechů stabilní hodnotu napříč obory i jednotlivými fázemi profesního života. V obdobích ekonomické nejistoty se pak nejvýrazněji projeví, jak zásadní roli tato stabilita hraje. Například finanční krize z let 2009–2010 jasně ukázala, že některé profese jsou vůči výkyvům hospodářského cyklu podstatně odolnější než jiné.
Zatímco v řadě odvětví docházelo k propouštění nebo zmrazování náborů, oblasti jako zdravotnictví nebo školství si relativně stabilní poptávku po pracovní síle udržely. Lepší rezistenci vůči krizím se však dá napomoci také flexibilitou, a proto si plánování portfolio kariéry získává stále větší oblibu. Takový přístup totiž rozkládá profesní riziko a rozšiřuje možnosti uplatnění. Tím dává jednotlivci větší manévrovací prostor v době změn i nejistoty. Zároveň dobře zapadá do obecného konceptu celoživotního vzdělávání.
Česká republika vs. zahraničí
Přístup k profesní dráze se v České republice dlouhodobě vyvíjel odlišně než v řadě západních zemí. Tradiční model jedné profese vykonávané po většinu pracovního života zde zakořenil nejen kulturně, ale i institucionálně. Stabilní zaměstnání u jednoho zaměstnavatele bylo po desetiletí vnímáno jako žádoucí norma a změny profesního zaměření spíše jako výjimka než běžná součást kariérního vývoje.
V zahraničí, zejména v anglosaských zemích a částech západní Evropy, se však koncept portfolio kariéry prosazoval dříve. Vyšší míra flexibility pracovních smluv, častější změny zaměstnání i důraz na přenositelné dovednosti vedly k tomu, že jednotlivci běžně propojují několik pracovních směrů současně.
Rozdíly mezi Českou republikou a zahraničím se dnes postupně stírají. Digitalizace, práce na dálku i rostoucí důraz na průběžné doplňování kvalifikace vytvářejí podmínky, ve kterých se flexibilnější přístup k profesní dráze stává relevantním i v českém kontextu.
Portfolio kariéry, nebo celoživotní specializace?
Z výše uvedeného vyplývá, že neexistuje jediný správný přístup. Plánování kariéry totiž výrazně ovlivňují různé faktory. Kromě studia se jedná například o technologický vývoj, osobní preference a životní fázi, ekonomickou situaci, stav na trhu práce a další. Z tohoto důvodu dává větší smysl porovnat oba modely, neboť každý z nich reaguje na jiný typ nejistoty.
Profesní identita svázaná s jedním oborem
Tento přístup umožňuje systematicky rozvíjet specializované znalosti a budovat reputaci. Zaměstnanec se díky němu vyprofiluje jako uznávaný expert v konkrétní oblasti. V prostředích, kde se požadavky na práci mění pomaleji a struktura profesí zůstává konstantní, představuje obvykle taková specializace efektivní a dlouhodobě funkční řešení. Typicky se to týká pozic lékařů, právníků, architektů, daňových poradců apod.
Na rozdíl od portfolio kariéry vychází tento model z předpokladu, že poptávka po dané specializaci zůstane dlouhodobě stabilní. Pokud dojde k technologickým, legislativním nebo organizačním změnám, může se manévrovací prostor výrazně zúžit. Stojí za tím skutečnost, že se většina profesního kapitálu soustředí do jediné specializace.
Model založený na principu portfolio kariéry
V praxi se obvykle jedná o postupné rozšiřování profesního záběru, kdy k hlavní specializaci přibývají další role nebo činnosti. Ty mohou vycházet ze stejného oboru. Alternativně se opírají o přenositelné dovednosti získané v předchozí praxi. Novou oblast tak zaměstnanci nejprve uplatňují okrajově.
Pro začátky portfolio kariéry jsou charakteristické například formy projektové spolupráce, částečné úvazky nebo vedlejší činnosti. Teprve v případě, kdy se ukáže jako dlouhodobě perspektivní, může v čase převzít dominantní roli. Tím se snižuje riziko spojené s náhlými a nevratnými kariérními rozhodnutími.